Rozhodnutí NSS v dané kauze je nepříjemné pro všechny z nás, kdo vedeme knihy jízd a současně jsme plátci DPH. Primárně šlo o prokázání nároku na odpočet u pohonných hmot a u nákupu vozidla. Jeden z důležitých závěrů tohoto rozsudku je, jak má vypadat kniha jízd, resp. její obsah. Do okamžiku vydání tohoto rozsudku to žádný právní předpis nedefinoval. Byla to jistě výhody při obhajování před správci daně a byla to výhoda, jelikož se dalo poměrně rozsáhle argumentovat v náš prospěch. Nyní má finanční správa silný nástroj v rámci daňových kontrol, příp. v rámci soudního sporu, a požadovat doložení faktického stavu uskutečnění služební jízdy. Napadá mě přirovnání ke kontrolnímu hlášení, uvádět natolik podrobné údaje, aby skutečnost byla prokazatelná a nezpochybnitelná – už zbývá jen to, aby Vám protistrana uskutečněnou jízdu potvrdila, nejlépe dalším protihlášením…
Nejde o nic zásadního, situace je řešitelná, nicméně, lze jen doporučit, aby kniha jízd byla vedena v souladu s judikovaným rozhodnutím.
Z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu 7 Afs 319/2015:
Ve sporu mezi účastníky šlo o to, že Finanční úřad argumentoval tím, že podnikatelka především neprokázala, že by jí uváděné cesty podle předložené knihy jízd prokazovaly souvislost s jí uskutečňovanou ekonomickou činností, či na ni měly přímou vazbu. Krajský soud sice přisvědčil podnikatelce, že zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, v tehdy účinném znění, (dále jen „ZDPH“), ani jiný daňový zákon nepředepisovaly povinnost vést knihu jízd k doložení užití motorového vozidla pro ekonomickou činnost plátce DPH. Tato okolnost jí však nijak nezbavovala povinnosti prokázat oprávněnost uplatněných odpočtů DPH z pohonných hmot, vykázala-li formálně, že je použila pro svou ekonomickou činnost.
Krajský soud se ztotožnil s Finančním úřadem. Potvrdil, že podnikatelka konkrétně nedoložila a neprokázala naplnění zákonných předpokladů oprávněnosti uplatněných odpočtů z pohonných hmot a z pořízení motorového vozidla (přesná místa a časy jednání s obchodními partnery a s jakými, co bylo jejich výsledkem, apod.). Mylné bylo přesvědčení podnikatelky, která vyslovila při jednání, že správci daně již nepřísluší oprávnění vyžadovat po ní další důkazy s poukazem na to, že vše potřebné již prokázala. Je tomu tak proto, že správce daně zcela oprávněně ve vztahu k uplatňovaným odpočtům za pohonné hmoty a za nákup osobního vozu požadoval předložení jednoznačných informací a důkazů, které by mohly prokázat oprávněnost uplatněných odpočtů DPH. Jelikož podnikatelka v uvedeném směru nedostála svým povinnostem, správní orgány zcela opodstatněně dospěly k závěru, že neprokázala svůj nárok na odpočet daně po faktické stránce, a to z důvodu neunesení důkazního břemeno, které na ní vázlo.
Podnikatelka navrhla i provedení svědecké výpovědi J. T., který uvedl, že jí na obchodních cestách doprovázel. V důsledku většího odstupu času si již přesně nevybavil, s kým konkrétně jednání a schůzky probíhaly, popřípadě, kdy se konal určitý veletrh. Z těchto důvodů se má za to, že tento svědek správci daně objasnil řadu nesrovnalostí, jak nejlépe mohl. Podle správce daně však toto svědectví bylo nedostatečné a proto jím byla vyzvána k doložení dalších důkazů – např. parkovacích lístků, zápisů z jednání, vstupenek z veletrhů, či dalších podobných dokladů, které by byly sto potvrdit deklarované služební cesty po stránce faktické.
Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí potvrdil:
Nelze se tedy na straně podnikatelky domnívat, že unesla důkazní břemeno, pokud ve skutečnosti nevyvrátila vyjádřené pochybnosti správce daně a neprokázala zákonné předpoklady pro vznik nároku na odpočet daně podle zákona. Je tomu tak proto, že pro posuzování oprávněnosti uplatněných odpočtů DPH není rozhodující stav formální, ale stav faktický. Nestačí tedy uplatněné nároky doložit po formální stránce [např. daňovými doklady, listinnými důkazy (např. knihou jízd)], ale tento formální stav musí být stvrzen také po stránce faktické. To znamená, že je daňový subjekt povinen prokázat fakticitu svých tvrzení, jinak formálně vykazovaných předloženými přijatými daňovými doklady. Jinak vyjádřeno, byla-li podnikatelka v daňovém řízení vyzvána, aby prokázala oprávněnost uplatněných odpočtů, byla povinna prokázat fakticitu svých tvrzení. Tak tomu mělo být i v této věci na základě výzev správce daně. Podnikatelka tak byla povinna správci daně stvrdit po faktické stránce, že skutečně spotřebované pohonné hmoty a nakoupené osobní vozidlo použila zákonem předpokládaným způsobem – tj. pro účely uskutečňování svých zdanitelných plnění.
Pokud totiž podnikatelka chtěla prokázat oprávněnost uplatněných odpočtů na DPH, byla povinna správci daně jednoznačně a konkrétně prokázat, jakým způsobem přijaté plnění (jak pohonné hmoty, tak i osobní vozidlo) použila pro uskutečnění své ekonomické činnosti. Tedy jaké konkrétní jízdy realizovala a jak tyto jízdy byly použity pro její ekonomickou činnost. Podnikatelka byla proto povinna správci daně doložit, kdy, kam, s kým a za jakým konkrétním účelem realizovala tu kterou cestu příslušným vozidlem, jak tato cesta či osobní vozidlo sloužily pro tu kterou konkrétní ekonomickou činnost (vlastní zdanitelná plnění apod.) podnikatelky a tyto skutečnosti byla následně povinna prokázat relevantními důkazními prostředky. Například i pouhými parkovacími lístky, vstupenkami, uzavřenými smlouvami, sděleními s jakými konkrétními obchodními partnery jednala, v jaké věci a s jakým výsledkem bylo jednáno apod.
Pokud jednotlivé služební cesty podnikatelka nekonkretizovala – kdy, s kým (jakou firmou či konkrétní osobou) mělo být konkrétně jednáno, dostala se tak sama do důkazní nouze.
Správce daně a žalovaný proto dospěli ke správnému závěru, že podnikatelka v daňovém řízení neunesla důkazní břemeno, které na ní vázlo. Neprokázala totiž naplnění zákonných podmínek pro to, aby jí uplatněné odpočty mohly být posouzeny jako oprávněné.
… konec judikátu …
Nechce se mi domýšlet, nakolik se může rozhodnutí NSS přenést i pro daň z příjmů, kde může finanční správa závěry uhrát na „výdaje na udržení a zajištění příjmů“. Je to stejný princip – kniha jízd není předepsána, ale doložte nám, že jste uskutečnil jízdu pro účely podnikání…
Z hlediska opatrnosti lze jen doporučit, aby kniha jízd byla vedena v souladu s judikovaným rozhodnutím i z pohledu daně z příjmů.
Zveřejněno 07. 05. 2017
